Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prakticky stejnou záhadou, jakou byl skutečně raketový ústup ze slávy a v důsledku toho rozpad TWISTED SISTER v roce 1987 nedlouho po vydání pátého alba „Love Is For Suckers“ , se stal rovněž fakt, že se následně nijak výrazněji neprosadil už nikdo z kapely, a to především talentovaný a k úspěchu prakticky předurčený frontman Dee Snider. Ten v podstatě pouze rozmělnil svůj potenciál do různých sólových projektů, z nichž nejznámější byli zřejmě DESPERADO a WIDOWMAKER, a po nichž toho skutečně mnoho nezůstalo, podobně jako po dosavadních zpěvákových pěti sólových albech.
Co se dalších osudů rozpuštěné (a vypuštěné) kapely týče, byly už jen stínem její nejhvězdnější epizody v osmdesátých létech. V roce 1992 vydali Atlantic Records výběr „Big Hits And Nasty Cuts“, na němž se krom těch nejlepších skladeb objevilo i pár živých záznamů z období debutu „Under The Blade“, a v roce 1998 se TWISTED SISTER dokonce dali znovu dohromady v nejslavnější sestavě, aby nahráli skladbu pro Sniderův film „Strangeland“. Od té doby se pak už sice nikdy oficiálně nerozešli, nicméně jejich setrvání na scéně nemělo příliš jasných kontur. Kapela v podstatě jen jaksi existovala bez nějakých bližších známek existence a objevovala se a hrála tu častěji a tu méně často na různých koncertech a festivalech, za jiné můžeme zmínit třeba jejich vystoupení v roce 2003 na slavném německém Wackenu, odkud pochází i živé DVD „Live At Wacken“, jež oficiálně vyšlo o dva roky později.
V roce 2006 to nicméně hoši proložili posledním studiovým albem, jímž se však stala „jen“ kolekce vánoční koled v heavymetalovém provedení pod názvem „A Twisted Christmas“, sledující podle všeho zejména komerční úspěch (který se podle předpokladu dostavil). Na podobné počiny lze v historii heavy metalu narazit poměrně často (našinci jistě netřeba připomínat album TUBLATANKY „Poďme bratia do Betlehema“ z roku 1993) a od nich se tahle nahrávka TWISTED SISTER lišila logicky pouze v osobitosti interpreta a žádnou jinou zásadní přidanou hodnotu nepřinášela. I když je tedy fakt, že svojské podání klasiky „Oh Come All Ye Faithfull“, jíž kapela naprosto nepokrytě našroubovala na svojí největší hitovku „We´re Not Gonna Take It“ a podobně tomu přizpůsobila i scénář videoklipu k téhle skladbě, za pozornost určitě stojí.
Tohle intermezzo se však ukázalo být pohříchu jediným, jež narušilo před chvílí naznačený způsob (ne)existence kapely, který pochopitelně dále lemovala také přehršel nejrůznějších kompilací, videozáznamů a živých nahrávek. V popsaném duchu to všechno pokračovalo až do roku 2015, v jehož úvodu náhle ve spánku zemřel na infarkt ve věku pouhých 56 let bubeník A. J. Pero. To samozřejmě situaci a náladu v kapele od základu změnilo a zbývající muzikanti se proto rozhodli odjet už jen jediné, poslední a rozlučkové turné s názvem „Forty And Fuck It“ (což byla pochopitelně narážka na čtyřicáté narozeniny kapely) a po něm to už sbalit definitivně. Na něm kapelu za bicími doprovodil věhlasý Mike Portnoy (ex – DREAM THEATER) a úplně naposledy tak TWISTED SISTER zahráli 12. listopadu 2016 v mexickém Monterrey.
S nimi pak definitivně odešel i jeden z nejdůležitějších příběhů heavymetalových dějin, který dokázal přitáhnout pozornost, o jaké se jiným ani nesnilo, ovšem osud mu k tomu, bohužel, nadělil jen pár krátkých kapitol, které navíc pozorný posluchač slupne jako malinu. Naštěstí je však možné je slupávat opakovaně, s příslušným odstupem prakticky až do nekonečna, a to bez toho, aby se někdy přejedly. S člověkem to pokaždé moc krásně nostalgicky zamává a jak také jinak: vždyť druhé jméno téhle kapely přece vždycky bylo TWISTED „Fucking“ SISTER.
1. Have Yourself a Merry Little Christmas
2. Oh Come All Ye Faithful
3. White Christmas
4. I'll Be Home for Christmas
5. Silver Bells
6. I Saw Mommy Kissing Santa Claus
7. Let It Snow, Let It Snow, Let It Snow
8. Deck the Halls
9. The Christmas Song (Chestnuts Roasting on an Open Fire)
10. Heavy Metal Christmas (The Twelve Days of Christmas)
11. We Wish You a Twisted Christmas
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.